Z vyjádření vládnoucích sociálních demokratů vyplynulo, že se k tomuto radikálnímu kroku odhodlali hlasovat s ODS zejména pro váhu jednoho argumentu. Prý někteří vlastníci domů, s městským majetkovým podílem, by se mohli soudit kvůli tomu, že by jinak přišli o možné výnosy z budoucího nájemného.

Ano, i takto vypadá právní rámec české společnosti. Žijeme totiž v „Absurdistánu“, kdy se na jedné straně politicky propaguje princip decentralizovaného obecního zřízení se všemi jeho teoretickými výhodami a na straně druhé je každé obci legislativně upíráno vytvářet pro své občany přesvědčivé výhody, pro které mají zaručené právo svobodně volit místo svého bydliště.

Časem však popsaným legislativním, ale i morálním, dualismem dospějeme do stavu, kdy budou obce zcela sociálně, ale i ekonomicky paralyzované, závislé pouze na státu a soukromých milodarech, stanou v pozici „papírového tygra“ bez jakéhokoliv vlivu, bez majetku, jenž byl umně vytunelován spekulanty rozličného druhu.

Ale vraťme se k Plzni a k jejím obyvatelům, žijícím v městských bytech. Těm nezbývá než se podvolit a platit a platit. To, že trvale a sociálně neúnosně stoupá cena tepla, které produkuje s velkým ziskem zatím ještě městem vlastněná společnost, že stoupá cena vody, kterou obhospodařuje sice soukromá firma, ale v rámci městského majetku a další a další, není pro dnešní městskou vládnoucí garnituru relevantní.

Dokonce při obhajobě tohoto stavu ze strany plzeňské ODS vypadl do tisku polopravdivý argument, že i  schválené úpravě nájmu městských bytů, bude jeho výše stále ještě nižší o 1/3 než u nájmu bytů s tržním nájmem. Nejen, že tomu tak všude není, ale o mnoho podstatnější je přece něco jiného!  Obecní zřízení nebylo koncipováno proto, aby jeho subjekty nesmyslně šroubovaly ceny v konkurenčním boji se spekulanty rozličného ražení, ale zejména, aby všem svým občanům vytvářely a garantovaly takové životní podmínky, které jsou pro ně výhodnější než samotný jejich život jinde, než například v obci o pár kilometrů dále.

A toto já osobně považuji za jedinou a spravedlivou strategii, nikoliv ustrašené ustupování zmíněným bytovým spekulantům, kteří mají ostatně také možnost, jako každý jiný, bydlet v městském bytě. Volných velkometrážních bytů, tedy těch nad devadesát metrů čtverečních, kterými by ani oni nemuseli pohrdnout, je dnes v Plzni k dispozici relativně dost. A z těch obsazených, u nichž dnes tak horentně narostly nájmy, se jejich uživatelé nemají kam vrtnout, volné malé a levné byty v Plzni zcela chybí, neboť jejich výstavba, kromě těch luxusních či nadstandardních, byla prakticky ukončena počátkem devadesátých let.

Pro Prvnizpravy.cz
Jiří Valenta