Když tyto zmíněné, upoceně a bez rozmyslu sesumírované "jedovaté sliny" létaly směrem ke k levicovým stranám z úst exponentů nových pořádků, lačnících zejména po majetku a individuálním blahobytu, ani jsem se moc nedivil. Vždyť antisociální aspekt, společně s nezbytným kastováním lidí zejména podle výše majetku, bývají obsaženy snad již v "genetické výbavě" každého pravicově zmotivovaného jedince. Co mě však zaráží je to, že mnohým mým spoluobčanům, snažícím se třeba „jen“ o prostý, ale slušně vedený život, často trvá zbytečně dlouhou dobu, než proniknou do médii kamuflované mocenské hry s občany a všeho toho marasmu ideových, ale i dějinných falsifikací, rozkrádání a podvodů, nezřídka spojených s parazitováním na státu.  A přitom volby a s nimi spojené aktivní volební právo vedoucí ke změně se nám všem nabízejí relativně často!

Ale zpět k té společenské morálce! Po více než dvaceti letech se její „kvalitativní nárůst“ skutečně dostavil.  A tak zcela „demokraticky a svobodně“, adekvátně k  „sociální a hospodářské prosperitě státu“, můžeme všichni s otevřenými ústy jen čekat, čeho všeho „dobrého“ se nám v kapitalistickém myšlenkovém a hodnotovém pojetí, dostává a nejspíše ještě dostane.

Soudní proces se "Škárkou a Bártou" v hlavních rolích nabízí prakticky vše, co může náročný divák od absurdního dramatu dneška v opěvovaném „Havlově střihu“ očekávat. V prapodivné, ale veskrze reálné „hře o vině a trestu“ tu a tam zaznívá pláč obžalovaného, jindy pro změnu obtížně zastíraný smích soudce. Neobeznámený žasne, ale i obeznámený se stále ještě diví! Obžalovaní protagonisté, první pro přijetí, druhý pro poskytnutí úplatku, zkouší vše možné i nemožné, aby přesvědčili ve svůj prospěch soudce i veřejnost. Ale proč navíc ještě v tomto případě i tu, na první pohled „nepotřebnou“, veřejnost? Pánové, bývalí kolegové v předvolební zbrani, jsou shodou, pro stát velice nešťastných okolností, stále ještě poslanci českého parlamentu, tedy našimi „úctyhodnými“ zákonodárci. S trochou odlehčení lze dodat, že naštěstí pro nás je tato úcta jaksi nevynutitelná a to ani mocenskou silou či koalici nakloněnými médii.

První z pánů ještě nedávno spoluřídil, druhý sice neoficiálně, ale stále a bez jakýchkoliv servítek či výčitek svědomí, řídí parlamentní a dokonce vládní politickou stranu. Oba nerozdílně se potom v parlamentu podílí na zásadních rozhodnutích ovlivňujících život každého jednoho občana ČR.

Nyní se ale oba sokové, dříve přede všemi tak morálně čistí a spravedliví, nekompromisní bojovníci proti všemu socialistickému a komunistickému, trumfují v soudní síni informacemi jeden o druhém. Využívají vlastních zkušeností a získaných poznatků, ze kterých až mrazí.

Bártova soukromá firma, podle Škárky, odposlouchávala, sledovala, vydírala a diskreditovala významné hráče na politické šachovnici, ale shromažďovala i na další osoby kompromitující materiály pro využití v budoucnu. Samotný Bárta, jako neomezený firemní boss, takto zručně vytvářel předivo závazků a protislužeb. Využíval prý často i značně vysoké, ale hlavně nevratné, finanční „půjčky“. A od přijetí tohoto druhu peněz je již jen malý krůček k zavazující povinné loajalitě třeba v parlamentu. Když prý docházelo k předávání peněz v Bártově residenci, ten vždy otevřel naplno vodovodní kohoutky tak, aby nebylo slyšet, o čem se v místnosti hovoří. A dělal asi pro něj dobře, neboť tehdy jeho blízký spolupracovník Škárka přišel ke kamarádovi vybaven již spuštěným záznamovým zařízením. A takto se elita Věcí Veřejných špiclovala, podle dostupných informací, mezi sebou nikoliv výjimečně.

Podle Bárty, jeho manželky tj. místopředsedkyně českého parlamentu, ale i místopředsedkyně vlády Peake, je však viník v této kauze pouze jediný, a tím je právě Škárka. Přijal ochotně v tíživé životní situaci finanční půjčku ve výši několika set tisíc korun a teď toto dobrodiní, jako zneuznaný stranický funkcionář, otáčí proti samotnému věřiteli. A emoce opět planou a slzy kanou!

Ale co na tento osudový příběh, teď říká samotná hlava českého státu Václav Klaus, po jehož devítiletém působení na hradě, jsou takovéto a podobné morální excesy v naší společnosti již pomalu běžné a na denním pořádku? „Je to absurdní reality show, která škodí české politice.“ A „myje si tak ruce“, což by asi ale neměl. Celá kauza má totiž i své výhonky směřující k jeho mateřské ODS. Věci Veřejné vznikly díky finanční injekci 200 mil. Kč od pražských lobbistů napojených na ODS Hrdličky a Janouška, kterým mělo být po vítězných volbách vráceno dvakrát tolik, jenže ve formě získaných veřejných zakázek, sdělil jako bonus ohromeným účastníkům procesu Škárka.         

Pro Plzenskenovinky.cz
Jiří Valenta