Pozvané delegáty tímto sdělením však nikterak nepostrašil, spíše je jen tak zlehka překvapil. A to vyjevenou odvahou před některými delegáty - regionálními kmotry, kmotříčky či jejich stranickými podřízenými, kteří jsou šikovně a hluboce ukotveni v regionální či vrcholné politice. Ona ta „naše modrá státostrana“, jak je obecně známo a informačně dostupné z četných odhalených či rozkrývaných kriminálních kauz, je různými typy korupčníků či prokorupčníků dlouhodobě a nad snesitelnou míru prošpikovaná. A tak nebudu na tomto místě nikoho raději jmenovat, abych jej snad neurazil, kdybych dotyčnou osobu náhodou pozapomněl v sáhodlouhém seznamu uvést.  

Neodpustím si však jednu otázku: „Co má vlastně ODS, při pohledu na zde přítomné Alexandra Vondru nebo například Ivana Langera a některé další její exponenty, vlastně s demokracií a aktuálním právním rámcem České republiky společného?“ Těch podezření a policejních vyšetřování neobjasněných machinací se státním majetkem či zakázkami různého druhu, je již jaksi moc! Stát je i díky těmto aktivitám na svém ekonomickém dně a odnášíme to tak na kvalitě života všichni. Mnoho nám v tomto boji za spravedlnost nepomáhá ani platná legislativa, ani justice a nakonec ani policie. Vše se v ČR odehrává jakoby v intencích výroku poslankyně Kristýny Kočí, odpadlíka Věcí Veřejných směrem k ODS, která svého času tvrdila: „Vy máte vnitro, ale my máme celou justici“. Lze jen dodat, že to, co z tohoto uzavřeného soukolí přesto unikne, spolehlivě rozmělní na bázi antikomunistické argumentace pravicová média.

Ostatně strachem z KSČM a z její prolidové a sociální politiky byla protkána většina sobotních příspěvků hostů a delegátů brněnského „modrého“ sjezdu. Typickým příkladem demagogie bylo vystoupení „předlistopadové“ samostatné referentky Ministerstva sociálních věcí ČSSR a podle tisku i činovnice Československého svazu žen a členky Svazu československo - sovětského přátelství, nyní předsedkyně Konfederace politických vězňů a současně i předsedkyně Rady Ústavu pro výzkum totalitních režimů Naděždy Kavalírové. Tato dáma ve svém projevu, kromě úzkostlivého strašení komunismem, nebyla s to, sdělit posluchačům prakticky již nic jiného. V obdobně nenávistném duchu pokračoval Rudolf Baránek, první místopředseda Strany soukromníků a podnikatelů, který „dojemně“ odsoudil „chybu našich otců a dědů“, kteří masově, před více jak šedesáti lety, aplaudovali na veřejných prostranstvích ve prospěch nové, sociálně spravedlivější společnosti. Dnešní ODS toto již prý nesmí, společně s podnikateli a soukromníky, v ČR nikdy dopustit.

Poměrně úsměvným se mi jevilo vystoupení Mirka Topolánka, dřívějšího předsedy ODS. Ten kromě nářků „nad povolebně rozlitým mlékem“ si opět neodpustil pohanit vše kolem, a to včetně prezidenta. Václav Klaus prý pravicové straně již nemůže pomoci, protože on je též součástí vzniklého problému, který zde nastal a způsobil tak odklon voličů.

Na závěr mi dovolte jako občanu Plzně ještě něco od nás. Údivem jsem žasl, když Jiří Pospíšil, tiskem označovaný jako „nejspravedlivější“ ministr Nečasovy vlády a „oběť interních kmotrů“ na sjezdu ODS předával delegátům pozdravy z „modré“ Plzně a „modrého Plzeňského kraje“. Zdá se, že alespoň z první poloviny svého výroku měl svého času premiér Nečas pravdu, když tvrdil, že pan Pospíšil není natolik zdatný, aby mohl řídit resort spravedlnosti, ale že na post hejtmana v Plzeňském kraji bude možná stačit. Tuto úvahu bych si ještě dovolil doplnit o facebookový výrok již výše zmíněného Ivana Langera. Ten si zde zapsal: „Největším ohrožením právního státu je populista v křesle ministra spravedlnosti, který všechna svá rozhodnutí podřizuje indexu neodvolatelnosti.“ A v tom se nespletl. Jiří Pospíšil však disponuje, podle mého názoru, i další tendencí, kterou je, že si vždy dokáže vše obrátit ve svůj individuální profit. Plzeň totiž není již dávno tak modrá, jak se snaží místopředseda ODS lidem namluvit. V senátních volbách v Plzni v roce 2008 zástupce ODS neuspěl, a to i díky voličským hlasům KSČM, a senátorem se zde stal poprvé v historii sociální demokrat. V obecních volbách, o dva roky později, zvítězila v krajské metropoli ODS jen o necelé procento hlasů nad ČSSD a po říjnových volbách bude Plzeňský kraj s velkou pravděpodobností řídit koalice ČSSD – KSČM disponující 27 zastupitelskými mandáty ze 45.  I předchozí čtyři roky zde vládla ČSSD s tzv. tichou podporou KSČM. Takže jaká „modrá“ Plzeň a jaký „modrý“ kraj? Jenže tyto fakta pan Pospíšil neuznává a přiznám se, že se mu vlastně ani nedivím, že nechce, neboť jeho ODS musela vydat v rámci předvolebního boje v Plzeňském kraji na jeho egocentrickou kampaň mnoho milionů korun a ty teď budou v partajní kase chybět.

Jiří Valenta