Komentáře

Jaroslav Hošek

právník

Čekání na „mrtvého“ studenta?

Otevřeme-li Facebook či na Prvních zprávách.cz čteme rozhořčené „Slovo čtenáře“ nevyjímaje nekonečnou řadu blogů a výroků z nejrůznějších internetových titulů označených slovy „BEZ CENZURY“, může se zdát, že politice realizované dosavadními českými elitami odzvonilo...

...a co nevidět nastane zcela jiná epocha.

A nedojde-li k tomu výsledkem podzimních voleb, pak nepochybně ožije osvědčená historická praxe, v důsledku níž padali v Čechách z oken svých úřadů vysocí političtí představitelé. Tak jako například při druhé pražské defenestraci královští místodržící Slavata a Bořita z Martinic, kteří spolu se svým písařem Fabriciem po vyhození z okna Pražského hradu dopadli z výšky dvaceti metrů do kupy hnoje.

Nová doba bude zcela jistě prosta dosavadní arogance vládní garnitury ignorující hlas lidu. Prezidentem se v přímé volbě nestane akademik, jenž by v moudrost českého občana věrolomně přísahal toliko do momentu svého volebního vítězství, načež nadále by již obyčejný lid považoval za neschopný rozhodovat v referendu o čemkoli důležitém.

Samozřejmě, v nově nastolených politických poměrech nebude místa pro figurky typu premiéra Sobotky ovládaného Bruselem, cizími ambasádami, zlovolnými poradci a lobbisty, sorosovskými neziskovkami a jinými šíbry všeho druhu. Přestane poklonkování Evropské unii, jejíž proimigrační politika hrozí, že i u nás budou lidé nelítostně drceni pod koly automobilů řízených těmi, kdo provolávají svého Boha za toho největšího.

V těchto časech konečně proběhne referendum, v němž občané rozhodnou o vystoupení Česka ze stále agresivnější Severoatlantické aliance, která se nás snaží zavléct do války, a na jejíž provoz americký prezident nekompromisně vyžaduje další peníze z našich kapes. Vynutíme si zpět suverenitu ztracenou přijetím Libanonské smlouvy. Česko se změní z montovny na producenta s vysokou přidanou hodnotou. Zaměstnanci přestanou mít čtyřnásobně nižší mzdu, než jejich kolegové v Německu.

Nad novým politickým světa během by u nás bděl jakýsi patron v duchu výroku habsburského císaře Franz Jozefa der Erste, jenž prohlásil, že jeho hlavním úkolem je chránit své národy před jejich politiky.

Kritici odmítající dosavadní politiku vlády, Evropské unie i Severoatlantického paktu jsou na internetu natolik hluční, že to může svádět k falešnému přesvědčení, že reprezentují podstatnou část mínění společnosti. Je to však omyl, stejně jako je mylné domnívat se, že vysoké procento trestné činnosti páchané v Česku jistou rasovou minoritou vyjadřuje skutečnost, že tato menšina je zločinná jako celek.

Bezesporu není žádným přeháněním tvrdit, že stav společnosti prochází krizí. Existují oprávněné obavy o naši budoucnost, minimálně o budoucnost našich potomků. Lidská povaha je však většinově taková, že lidé k revolučním změnám přistupují zpravidla až ve chvíli osudového ohrožení. Češi velkou měrou ctí lidovou moudrost, která praví, že (slušně řečeno) nejde o nic, nejde-li o život.

Řada lidí u nás navíc z vlastní zkušenosti ví, že „revoluční“ výsledky bývají nejisté a často se výrazně liší od hesel napsaných nadšeně na transparenty nesené euforickým davem ve dnech opojně vonících sladkým příslibem změny. Většina společnosti nepovažuje své postavení za natolik zlé, aby riskovala, že snaha o změnu k lepšímu přivodí efekt opačný.

Není proto přehnaným pesimismem nečekat od nastávajícího období zásadní politický obrat. Domnívám se, že výsledky českých voleb se nebudou lišit od těch, jež letos již v Evropě proběhly a hořce zklamaly ty, co doufali v zásadní změnu.

Bylo by však přece jen nespravedlivé upírat českému člověku schopnost radikalizovat se. Čas od času k tomu v historii došlo. Velkou otázkou je, jaký je k tomu zapotřebí impuls. Důležité je dát si pozor, co nebo spíše kdo je autorem podnětu, jenž společenské hnutí za změnu spustí. Jestli se nemýlím, například v listopadu 1989 první davy lidí vyhnala do ulic fáma o „mrtvém“ studentovi, jehož roli na pražské Národní třídě úspěšně sehrál jistý poručík StB.

Jaroslav Hošek