Zásadní varovné signály z různých zemí, takto ideově stižených, registruje již i méně vnímavý člověk. Není mým úmyslem zde analyzovat sociální, hospodářský, ani morální deficit celého "západního" světa, který je našinci účelově a nepodloženě servírován jako ideální, spíše obracím svoji pozornost směrem do centra vlastního politického systému. Vždyť náš navýsost "spravedlivý a demokratický" řád, i se všemi jeho atributy, zahrnul Václav Klaus  před několik lety do svého novoročního projevu jako doklad vůbec nejlepší historické etapy českého národa.

Samotný psycholog Maslow si k ilustraci své teorie zvolil pomyslnou pyramidu, ve které klasifikoval základní druhy lidských potřeb. Stabilizační základnou této pyramidy pojal nutnosti fyziologického charakteru, které je třeba uspokojit nejdříve a pokud možno co nejvýrazněji, v opačném případě může dojít k frustraci. Jedná se o jídlo, bydlení či například teplo. V podmínkách ČR lze osvědčit, že základních potravin, byť ne vlastní produkce, je k dispozici relativně dost. Jejich finanční dostupnost je však v požadované hojnosti předurčuje pouze zlomku společnosti a ani s jejich kvalitou to není ve srovnání s dobou před více jak dvaceti lety nic ohromujícího, ba právě naopak! Bydlení již není standardním sociálním právem a přirozenou součástí života každého bez rozdílu ekonomického statusu, ale stal se z něj často jen sen nízkopříjmových a kšeft bohatých či rychlozbohatlých. Ti, co neměli to štěstí a nenarodili se ve "správné" rodině, nedisponovali vhodnými kontakty nebo alespoň účelově a s předstihem nehromadili majetek se až nečekaně rychle metamorfovali do nové podprahové kategorie – lidí bez domova. Je jisté, že do této skupiny bohužel patří i osoby, kterým se nebude chtít pracovat za žádných okolností a z tohoto důvodu přišly i o své příbytky, ale když jim současný bezhodnotový systém umožňuje žít beztrestně na úkor druhých, není třeba je v jejich volbě litovat, avšak ani je lidsky zatracovat. Fyziologická potřeba tepla člověku je jistě všem zřejmá. Ve vztahu zejména k našim bezdomovcům a již velice široké skupině nemajetých a nízkopříjmových osob její uspokojeování kulminuje zejména v chladných měsících, kdy případy zcela zbytečně umrzlých a podchlazených lidí "jdou do desítek".

Navazující skupinu potřeb vymezil Maslow intervalem požadavků na bezpečí a existenčních jistot. I v tomto ohledu padá v ČR "kosa na kámen". Po léta pečlivě budovaný "existeční polštář" je systematicky destruován a finančně "navrtáván". Z mizejících prostředků se v lepším případě záplatuje děravý státní rozpočet, trpící tunelováním a gigantickými zlodějnami ze strany nepostižitelných pravicových exponentů, v horším případě mizí hmotný i nehmotný majetek v soukromých rukou. Socialistické "právo na práci" se prakticky hned po "sametovém listopadu" změnilo na svoji kapitalistickou analogii: "právo vůbec smět  pracovat". Potřeby typu "pořádku a zákona" jsou garantovány pouze halasnými proklamacemi pravicových rétorů a tendenčních médií, vlastněných zahraničními subjekty, jež zcela zjevně nepřejí člověku v jemu přirozené sociální rovnosti a spravedlnosti. Vymahatelnost našeho práva je nízká, přičemž obecně platí, že s rostoucí výši majetku a politickým vlivem potenciálního viníka, tato ještě klesá. Typologicky nové druhy kriminality jsou na vzestupu a to zejména v souvislosti s organizovaným a ekonomickým zločinem.

Třetí patro teoretické pyramidy tvoří potřeba uznání spojená s dosažením úspěchu, respektu, úcty a vážnosti. Tady by se mohlo zdát, že v ČR je  vše v pořádku, když se  po léta klade takový důraz na individualismus a sebeprosazení. V kapitalistické výslednici výchovy a výuky je však produktem často jen nedovzdělaný, sebestředný a často zcela nesebekritický jedinec, nenávidící jakékoliv překážky, často i jiné lidi, kategorie či generace lidí, stojící na jeho nejkratší cestě k touženému úspěchu. Nedivme se potom, že neváhá pro své "soukromé blaho" provést cokoliv.

A konečně špičkou Maslowova konstruktu se stal požadavek seberalizace. Zjednodušeně se jedná se o nezbytný prvek plného uplatnění talentu a schopností člověka. Ze zkušenosti z kapitalismu posledních desetiletí ani toto však  není u nás realizovatelné. Startovací čára do "dospělého života" mladých opět začíná, a u většiny zároveň hned i končí, zase jen u sociálního a ekonomického statusemu jejich rodičů.