Ti nás přesvědčují, že politika těch, kteří nám vládnou je správná, že ji dělají ve prospěch nás občanů a voličů, že bojují za naše zájmy a prosperitu země a že naše nespokojenost je výsledkem naší ignorance, neinformovanosti a především dezinformací nepřátel. Ti jsou všudypřítomní a pokud se jich nebudeme dostatečně bát, nebudeme poslouchat a nepřineseme dostatečné oběti na oltář všudypřítomné války s nimi, zachvátí nás jejich krvavá ruka a my zahyneme. Sice nad nimi ustavičně vítězíme, ale hrozba trvá a roste. Tož tak.

Přitom každodenní žitá zkušenost nás přesvědčuje, že se ekonomické i politické poměry v naší zemí i v ostatních zemích EU trvale zhoršují. EU rychle ztrácí své postavení ve světovém hospodářství i politice, postavení jejích klíčových zemí – Německa a Francie se zhoršuje, roste zadlužení a klesá konkurenceschopnost, EU se deindustrializuje a ekonomicky stagnuje. Rostou rozdíly mezi jednotlivými zeměmi, které prohlubuje společná měna, zvětšují se sociální problémy, které zesiluje masová migrace. Tím vším narůstá společenské napětí, které se projevuje sílící podporou nových opozičních stran, které dosavadní směřování kritizují. Vládnoucí elita na to reaguje omezováním demokracie, politickou manipulací, zaváděním cenzury a přesouváním moci na nikomu neodpovědné byrokratické struktury v Bruselu, které fakticky nejsou vůči občanům členských zemí politicky odpovědné.

Základní příčinou tohoto postupujícího úpadku je progresivistická ideologie obracející se proti lidem, která ovládla politické elity v západoevropských zemích, v USA i u nás. Působí silně destruktivně na ekonomiku i společnost, které se snaží radikálně sociálně-inženýrsky rozbít a přeměnit. Odmítá tradiční společnost, kapitalismus, svobodný trh i svobodu jednotlivce. Postupnými kroky a salámovou metodou se je snaží omezit, likvidovat a nahradit všudypřítomnou státní regulací všech stránek lidského života. Nástrojem k tomu je nesmyslný boj se změnami klimatu, který ničí ekonomiku, antidiskriminační a genderová politika, které spolu s umožněním masové migrace rozkládají tradiční západní společnost, a cílené oslabování jejích základních institucí – rodiny, náboženství a národních států.

Příznačné je, že o těchto věcech není možno oficiálně a vážně diskutovat, že pojmenovat skutečné příčiny zjevného úpadku je v EU téměř tabu. Namísto toho se hledají zástupná zdůvodnění. Těmi nejsnazšími jsou již zmíněné „dezinformace“ zahraničních nepřátel, které umožňují nálepkovat kritiky a vyřazovat je z přípustné debaty. Další metodou je vymýšlení zástupných příčin a důvodů, údajně zapříčiňujících zjevné problémy, a zamlčování těch skutečně podstatných.

Příkladem může být známá Draghiho zpráva o konkureceschopnosti EU, která relativně realisticky popisuje problémy, ale jako čert kříži se vyhýbá pojmenování příčin, což je Green Deal a tzv. ESG politiky. V Německu se dnes vážně diskutuje o tom, že příčinou jeho evidentního hospodářského úpadku je prý ústavní dluhová brzda, hlídaná přísným německým ústavním soudem, která prý zemi neumožňuje zvýšit dluhové financování investic. Žádný Green Deal, žádný Fit for 55, žádná Energiewende, ale omezení v bezbřehém zadlužování, to je hlavní problém.

To Francii trvalé zadlužování a progresivistická politika přivedly na pokraj zásadní politické a společenské krize. Prezident Macron se spíše než v roli “Krále slunce“, v níž si rád liboval, ocitl v pozici nešťastného Ludvíka XVI. Francouzský parlament se stejně jako kdysi „třetí stav“ postavil svému „vladaři“ na odpor, sesadil vládu a země směřuje do éry zmatků a nejistot.

A tak my v České republice, pětatřicet let přesvědčovaní našimi západními mentory o naší trvalé postkomunistické nedostatečnosti, mentální zaostalosti a morální pokleslosti, najednou zíráme na to, že jmenování vlády bez ohledu na výsledek voleb a zmatky při sestavování a schvalování rozpočtu se neděje někde v rovníkové Africe, ale ve Francii, že milost rodinným příslušníkům dává prezident ne někde ve střední Asii, ale v USA, kde už jsme si zvykli, že rozzuření občané útočí na Kongres kvůli údajně zfalšovaným volbám. Do toho podivný pokus o převrat v obdivované Jižní Koreji, která nám má shodou okolností realizovat největší investici v české historii. A nakonec neuvěřitelná šaráda se zrušením prvního kola prezidentských voleb v Rumunsku, které nedopadlo podle představ hegemonů, a tak se bude opakovat. Zřejmě tak dlouho, dokud nebudou zvolen ten správný kandidát. Pravá liberální demokracie.

Císař je opravdu nahý, i když je o tom u nás stále zakázáno mluvit. Američané už toho měli dost, a tak triumfálně zvolili Donalda Trumpa, který slíbil, že se skončí s progresivistickými nesmysly a učiní Ameriku znovu velkou. To u nás klíčový poradce premiéra Fialy Tomáš Pojar, který se netají svým přesvědčením o zhoubnosti Green Dealu, na otázky redaktorů týdeníku Echo24, proč tedy naše vláda aktivně napomáhala jeho prosazení, prozradil, že to jinak nešlo, protože to všichni chtěli a kdybychom to neudělali my, tak by to učinil někdo horší. Jako za normalizace.

Jsme skutečně odsouzeni jenom podlézavě přizvukovat, dojídat zbytky, které nám mocní milostivě hodí, a lhát sobě a jiným do kapsy, jaké má císař krásné nové šaty?