Výdaje a investice v ICT urychlují rozšiřování technologií ve společnosti a zároveň přispívají k růstu hrubého domácího produktu. Využívání těchto technologií ve všech částech ekonomiky pomáhá podnikům nejen zvětšit celkovou efektivitu v podnikání, ale také zároveň zvýšit nárůst produktivity.

Pro zajímavost lze uvést, že souhrnná výše investic v ICT se u nás každoročně blíží hranici 90 mld. korun a 10% podílu na všech investicích v ČR.

Z veřejně dostupných informací a také z vyjádření zástupců privátních firem je patrno, že mnohé státní zakázky jsou však nesmyslně předražovány. To zjednodušeně znamená, že by si mohl mnohý soukromník, v případě zájmu, zajistit tento druh služeb někdy až řádově levněji než samotný stát.

Typickým příkladem nehospodárnosti může dnes posloužit kauza společnosti Lesy ČR. Státní podnik zaplatil od roku 2009 za elektronický systém firmám Dynn a Time Import minimálně 1,2 miliardy korun Podle analýzy veřejně dostupných listin a dokladů je však zřejmé, že se obdobné systémy dají pořídit už od 50 milionů korun bez DPH. Vyšetřování tohoto případu stále pokračuje, zatýkalo se dokonce i v oddělení IT a je velice pravděpodobné, že se časem objeví i další důkazy o velice špatném hospodaření lesnického podniku.

Podezřele vysoké sumy za informační a komunikační služby platí také Všeobecná zdravotní pojišťovna, která ze svého rozpočtu vydala za posledních sedm let 3,7 mld., ministerstvo obrany 3 mld.za pět let, ale velice ilustrativním je i příklad ministerstva vnitra, které jen za systém datových schránek v loňském roce zadalo zakázky za 3,75 mld. korun. Okruh podezřelých rozšiřuje mnoho dalších soukromých firem či naopak segmentů státní struktury.

K předražování zakázek na vybudování informačních systémů ale bohužel přibývají případy   nadhodnocování ceny servisních služeb, nezbytných k jejich provozu. Takovéto vícenáklady byly registrovány nejen u ministerstva vnitra, kde činí pětinásobek, ale i například u ministerstva pro místní rozvoj, kde je monitorovací systém eurodotací financován dvojnásobkem částky, za kterou by ji podle odborníků dokázal získat na trhu průměrně schopný soukromník.

Předražování ICT zakázek ve státní sféře není výdobytkem současné doby, ale táhne se jako "černá nit" i do let minulých. Za řízení ministerstva zahraničí Karlem Schwarzenbergem se, podle některých zdrojů, také předražovaly počítačové zakázky a stát tím zbytečně zchudl o desítky milionů korun. Když ale v roce 2012 přišel ředitel odboru centrálních systémů a technologií MZ Jakub Klouzal se zjištěním, že ministerstvo takto promrhalo na ambasádách 60 milionů korun za správu počítačů, byl jediným, kdo byl potrestán. Poté, co se totiž provalilo, že "donáší na kolegy a kazí kšefty velkých IT firem", obdržel několik výhrůžek, čelil zesíleným kontrolám nadřízených a nakonec "sám" rezignoval.

V pomyslném žebříčku předražování ICT zakázek, sestaveném mezi městy a obcemi, vede nepochybně Praha, kde podle radní Evy Vorlíčkové, neexistovala mezi lety 2006 – 2011 prakticky žádná kontrola. Odbor informatiky byl řízen internisty a vypisovaly se zde zbytečné a předražené miliardové tendry na licence, provoz a údržbu informačních systémů. Výše zmařených investic ve zmíněném období mohla činit až jednu pětinu všech nákladů na ICT.

Situace s předražováním ICT zakázek v ČR je velice vážná. Jistou nápravu tohoto stavu by bylo možno, alespoň podle mého názoru, zjednat například trestním postihem firem, které se na těchto machinacích podílejí. V sousedním Německu je tato praxe realizována již dávno, ovšem u nás to zatím, díky mezerám v zákoně, není stále možné.

Platná právní norma totiž vymezuje trestné činy tzv. pozitivně, což zjednodušeně znamená, že "to, co není zakázáno, je povoleno". Trestný čin porušování předpisů o pravidlech hospodářské soutěže, který ve výčtu delikvetního jednání schází, pro firmy trestným tedy není. Český zákon zatím řeší pouze prokazatelnou korupci a postihuje právnické osoby v případě prokázání trestného činu sjednávání výhody při zadání veřejné zakázky.

Jiří Valenta