Je notoricky známo, že herny a jejich návštěvníci v sobě soustřeďujícelou paletuspolečenských patologií. Ať se již jedná o destrukci sociálně slabých rodin, přidruženou hospodářskou a násilnou kriminalitu, konzumaci alkoholu a drog nebo „jen“ o bujení chorobného hráčství lidského individua tedy závislosti, jejíž prevence, potírání a náprava důsledků stojí stát i obce obrovské finanční prostředky.

V současnosti však zažíváme paradoxní a poměrně nečekané dilema. Zatímco města a obce volaly prakticky „unisono“ po celá léta: „Pryč s hazardem“ a požadovaly nulovou toleranci,dnes se jim již jaksi herny rušit nechce. Potřebné právní nástroje přitom již získaly, a to zejména kvalifikovaným rozhodnutím Ústavního soudu, který jim dal v jejich odmítavých postojích k hernám v květnu tohoto roku za pravdu. Obcím se totiž, podle mého názoru,oprávněně nelíbilo, že zatímco mohly rušit staré typy výherních přístrojů, tak povolování moderníchvideoloterijních terminálů (VLT) spočívalo na „Kalouskově“ ministerstvu financí a to povolenkami rozhodně nešetřilo. Jen v Plzeňském kraji je tak těchto velice sofistikovaných přístrojů na 2572.

Najednou však došlo u některých představitelů obcí a měst k „překvapivému“zjištění a to, že by vybrané finanční prostředky z provozu „jednorukých banditů“ v  rozpočtech bolestivě chyběly. Nic na tom, že se jedná o typicky „špinavé peníze“, vzešlé nejen z osobnostního selhání jedince, ale často též z podvodné legalizace peněz z jiné, převážně trestné činnosti. Ono totiž není vůbec jasné, zda mince či bankovky nevkládá do výherního automatu právě jeho majitel či provozovatel, aby je po předpokládané a často až automatické prohře sám následně vybral a vykázal již jako „čisté“.

Uznávám, že zásah do současných obecních rozpočtů, rušením heren a „proherních přístrojů“, může být citelný. Například v centrálním plzeňském obvodě, který je hernami „doslova a do písmene posetý“, by se jednalo o částku kolem sedmdesáti milionů korun.To je působivý argument často směrovaný odpůrcům heren a je také pravda, že jejich velká část svoji kritickou rétoriku z tohoto důvodu bohužel již omezila.Lze se ale oprávněně ptát: „Stojí nám však tento vklad do rozpočtů za to? Domnívám se, že nikoliv! Nejen morálně, ale vlastně ani ekonomicky, neboť daleko vyšší prostředky musíme potom v souvislosti s likvidací následků gamblingu ze státního, ale i obecních rozpočtů, vynakládat.

Dříve přijatá radikální opatření v boji s hernami bývajíproto za pochodu měněna a ve svém výsledném efektu tak zcela devalvována. V Plzni nejprve došlo, s přijetím obecní vyhlášky na jaře 2012, k vytvoření jakéhosi provizorního seznamu povolených heren sdovětkem, že po roce 2014 zůstanou automaty již pouze v jednom ze čtyř největších městských obvodů.Podnikatelské skupiny, prokazatelně napojené na některé čelní politiky, se však ani s tímto polovičatým stavem dlouho nespokojily a dnes tak již například největší městský obvod Plzeň 1 „své“ herny opětovně posvětila bude jich tak mít v roce 2014opět několik desítek. Asi proto, aby mělo zde žijících padesát tisíc lidí alespoň nějakou zábavu, když na jinou peníze často chybí. A pokusy o efektivní vymýcení hazardu skočilyrozhodnutím zejména koaličních zastupitelů města (ODS a ČSSD) i jinde.

Někteří komunální politici ospravedlňují existenci heren a kasin též skomírající činností neziskových organizací, které jsou z rozpočtůobcíčasto podporovány. Jiní však jdou ve svých vyjádřeních ještě dále, jako například Jan Krejčí (TOP 09), zástupce starosty na Praze 1, který sdělil, že „plánované povolení 21 kasin v jeho obvodě je svým způsobem podpora turistického ruchu.“

Nedivím se, že někteří, zejména pravicoví„politici“za kasina a herny vytrvale bojují a jejich činnostpokrytecky ospravedlňují. Jedná se o obrovský byznys. Jen z výherních hracích přístrojů činily v ČR příjmy v roce 2012 4,5 miliardy a z videoloterijních terminálů potom 20,5 miliardy korun. A za to již přece stojí „strčit ruku od ohně“! Argument, že tento byznys může občanům škodit či jim dokonce i zcela zničit život, a že takto porušují své halasné předvolební sliby, je již nikterak nemusí zajímat a také ostatně ani nezajímá!

Jiří Valenta