Divadlo by se podle nich mělo jmenovat po kontroverzní a národ polarizující osobě bývalého prezidenta Václava Havla. Souhlas již  připojila i druhá Havlova manželka Dagmar. Proti novému názvu není ani Jan Burian, dlouholetý ředitel stávajícího plzeňského Divadla J.K.Tyla a aktuální generální ředitel divadla národního či například plzeňský činoherní herec Antonín Procházka, jinak též městský zastupitel za TOP 09.

Tentokráte se však situace v Plzni jeví ještě mnohem složitější než tomu bylo například u nedávného pojmenovávání mostu v Koperníkově ulici u tzv. "jižního" nádraží. Ve zmíněné kauze spřízněná skupina zejména pravicových politiků prosadila, aby se doposud nepojmenovaný most začal nesmyslně nazývat "Ivana Magora Jirouse". Nic platné nebyly  protesty velké části veřejnosti oprávněně poukazující na "umělcovu" minimální vazbu na Plzeň, ale též na evidentní těžký alkoholismus, v rámci kterého neměl Jirous nikdy daleko k hulvátství, primitivní sprostotě a exhibicionismu, rozuměj: trapnému obnažování se na veřejnosti. Při rozhodujícím hlasování zastupitelů obvodu bohužel nezabraly ani Jirousovy antičeské a antinárodní, veřejně pronášené výroky, či policejně a soudně dokazované podezření z pedofilie v 90. letech.

U možnosti ovlivnění názvu nového divadla širokou plzeňskou veřejností jsem silně skeptický. Domnívám se, že občané budou z tohoto rozhodování opětovně vyšachováni. Principy přímé demokracie nejsou v Plzni dlouhodobě v oblibě, což dokázal  i velice vlažný až odmítavý postoj představitelů města k soudem vyhlášenému veřejnému referendu o výstavbě nového obchodního centra Corso. Zde se v plné nahotě ukázalo, bez ohledu na eventuální ekonomické důsledky plebiscitu, jak mnozí zastupitelé svým občanům vůbec nerozumí nebo ani rozumět nechtějí.

Není potom divu, že jsou Plzeňané již silně rozezleni na to, jak městská radnice nakládá v posledních letech s celou zastupitelskou demokracií a i nyní se oprávněně v souvislosti s novým divadlem ptají:" V jakém spojení byl Václav Havel s krajskou metropolí kromě toho, že si ve zdejší věznici odpykával svůj "předlistopadový" trest?  Nejde jen o další projev kultu osobnosti tak, aby si jeho novodobí nositelé upevnili své vlastní ideologické pozice? Nemělo snad město své a mnohem zasloužilejší divadelní protagonisty, které by bylo možno s historii zdejšího divadelnictví lépe ztotožnit?"

Odpověď na poslední otázku zní:" Přirozeně, že mělo!"  Mezi mnohými jinými to byli  například Miroslav Horníček či Vendelín Budil. Významný herec a oblíbený bavič Horníček v Plzni sice již "své" menší divadlo měl, ale toto bylo v rámci překotné demolice Domu kultury – Inwest, kde bylo úspěšně provozováno, bez další náhrady zrušeno. Jméno Vendelína Budila, jenž řídil mezi lety 1888 -1900 úspěšnou divadelní společnost, zahajující svoji činnost v Plzni na "Obcizně", by také nebylo v úvahách o novém jménu pro divadlo zcela "od věci".

Občanský demokrat, primátor Baxa, však pro tisk prohlásil, že v procesu pojmenovávání nového divadla není již žádná anketa mezi občany zapotřebí. Vyvine prý snahu, aby celou záležitost dostal na jednání Rady města Plzně, kterou tvoří  v poměru 5:4 zastupitelé za ODS a ČSSD. Již brzy tedy budeme s nějvětší pravděpodobností svědky zjištění, kdo z ctihodných radních při rozhodujícm hlasování o názvu nového divadla disponoval ještě tou pověstnou "kapkou zdravého selského rozumu".

Na Národním divadle v Praze stojí po léta vytesáno: "Národ sobě", ve výstavné budově Měšťanské besedy v Plzni zase: "Plzeň sobě". A nejsou to nápisy nikterak samoúčelné! Nesou v sobě generační poselství jednoty a sounáležitosti. Nedovolme proto, aby nás "Divadlo Václava Havla" či divadlo pojmenované po jakémkoliv jiném, aktuálně ideově sebevýznamnějším, politikovi svým názvem do budoucna zbytečně rozdělovalo a současně i podvědomě dopředu devalvovalo kulturní prožitky, za kterými do divadel "v politickém klidu a míru" své kroky směrujeme.

Jiří Valenta