Polovičaté řešení, které dnes nabízí navíc problémy do budoucna znásobí. Na jedné straně se snižuje poplatek za využití kolejí pro nákladní dopravu a na straně druhé se bude tento poplatek zvyšovat pro osobní vlaky. Takový způsob řešení postrádá smyl a je naprosto nelogický. V konečném důsledku to pro České dráhy může znamenat ještě daleko vyšší ztrátu, než je ta letošní.

Je pozitivní, že firma v meziročním srovnání přepravila o tři miliony cestujících více a noví cestující jezdí delší trasy. Neprojevilo se to však ve vyšším zisku, protože díky pravicové vládě, která zvýšila DPH, odtekly do státní kasy navíc 4 %. Právě díky nesystémové vládní politice jsou České dráhy zadluženou firmou s průměrným stářím vlaků 23 let. To je velmi špatné především pro jejich konkurenceschopnost, protože například v Deutsche Bahn je  průměrné stáří vlaků 15 let. Stát by se neměl chovat ke své vlastní firmě takto macešsky.

Dnes je  nutné vyřešit primárně budoucnost Českých drah. Stát by se měl začít chovat jako řádný hospodář ke svěřenému majetku. Dráhy se musejí zbavit všech nákladů, které nemají jejich konkurenti. Například pozemky pod kolejemi a nádraží musí být převedeny z Českých drah na správu železnic. Pokud chceme našeho národního dopravce poslat do soutěže, tak bychom ho tam měli poslat v nějaké kondici. Dalším velkým tématem je nový zákon o drahách, který však neřeší téma regulátora železniční dopravy. Ten běžně funguje ve většině vyspělých západních státech. Pro konkurenceschopnost a tržní prostředí na železnici má regulátor  nezastupitelnou roli. Jen díky němu je možné nezávisle vyhodnotit možnosti jednotlivých tratí. Díky tomu je možné modelovat ideální stav pohybu po kolejích.

Milan Chovanec